Slet čarodějnic
To ona si prosadila vykuřování našeho nového domu. To jí dávám prostor naší domácnosti propůjčovat vůni, vytvářet atmosféru esenciálními olejíčky, bylinkami, ale i dalšími čarodějnickými pomůckami. Spolu sbíráme kameny, protože ji přitahuje energie kamenů, a taky energie stromů, rostlin a vůbec. To ona občas utrousí něco o jiných realitách a vysvětluje mi, jak to s tou Einsteinovou relativitou vlastně je. Občas ji pozoruji u jakýchsi tajemných rituálů, kterým nerozumím. A možná ani ona sama. Na koštěti zatím nelétá, aspoň ne přede mnou. Ale jsem přesvědčený, že některé noci si prostě mizí na čarodějnický sabat.
Možná se na tom čarodějnickém sabatu potají scházejí všechny ženy. Možná se nám mužům smějí, jak z nich děláme manželky, matky svých dětí, hospodyňky, uklízečky, slepičky, husičky a jiná zvířátka. Možná žasnou, že v nich vidíme ďáblice – anebo anděly, když ony jsou ovládány především svoji čarodějnickou mocí. Jsou to především čarodějnice.
Ta má (čarodějnice) občas prohlašuje, že je v čarodějnictví pořád na "nižší dívčí" a dál se určitě nedostane. Prý se nemusím bát, že by mě očarovala. Já mám pocit, že to udělala už dávno. Kdo ví, co bude dál, člověk (čarodějnice) se vyvíjí. Jistě, možná ji v čarodějnictví něco omezuje, proto je v kouzlení pořád jen na úrovni "nižší dívčí". Možná je to proto, že je v ní opravdu kousek ďábla, kterého se čarodějnice bojí. Nebo proto, že je v ní opravdu kousek anděla, a ten pochopitelně veškeré čarodějnické umění již ze své podstaty ovládat nemůže.
Sabaty (ještě) nepřiznala, ale občas mi uletí na něco, čemu říká slet čarodějnic.
Slet čarodějnic.
Kolik jich je? Je to osm děvčat, pardon děvčat. Z chlapského pohledu jsou to zralé, většinou již skoro čtyřicítky, z různých koutů republiky. Blondýna i bruneta, krátkovlasá, dlouhovlasá, s kudrlinkami i bez. Štíhlá i holka krev a mlíko. Melancholická. Praktická. Sečtělá. Bláznivá. Všehochuť.
Kromě svého dlouholetého přátelství nemají mnoho společného. Snad jen vystudovanou univerzitu, a tím i částečně profesní zaměření. Právě na vysoké se totiž seznámily.
Tam to začalo.
Jak už to tak bývá, časem se z těchto spolužaček stala celkem sehraná vysokoškolská partička. Vyměňovaly si poznámky z přednášek, jedna druhé vysvětlovala to, v čem ji ty ostatní měly dohnat, aby uspěly u zkoušek a mohly se společně radovat z uděleného vysokoškolského diplomu. Podporovaly se vzájemně ve škole i osobním životě. Sdílely své lásky (samozřejmě slovně), chodily spolu do školy i po večírcích. Dokonce spolu bydlely. Prostě parta správná. Nebyly to konkurentky, fandily si, už to je na nich jako na ženách zvláštní.
Proč parta čarodějnic?
Tyto studentky, o kterých píšu, dostudovaly. Staly se inženýrkami a rozlétly se každá po svém, za svoji rodinou, prací, láskou. Staly se manželkami a matkami. Vybudovaly svá hnízda. Starají se o domácnost, zahřívají postel i srdce svoji láskou, chodí do práce, vyměňují plínky a léčí své děti, když jsou nemocné. Prožívají radosti i smutky. A jako každý z nás bojují. Bojují o svůj život, o svoji rodinu, o svůj čas. Času je totiž vždycky nějak málo. Taková je doba, jinak to s tím časem neumím vysvětlit. Možná to souvisí s tou časoprostorovou otázkou o životě, vesmíru a vůbec. Ale na tu neznám (na rozdíl od čarodějnic) odpověď.
Představte si, ty čarodějnice si dokážou každého půl roku udělat den času, času na sebe navzájem. Osm ženských, každá jiná, každá jinde a přesto nerozlučné kamarádky. Žádné šarvátky, jen společná podpora v tom dobrém, i v tom horším.
Trvá to už dvanáct let.
Více než dvacetkrát (snad se nepletu) jim to vyšlo. Domluví se a jednou za půl roku nechají své doma tam, kde je. Najdou termín, který většině vyhovuje. Vyberou místo, někde v Česku, a tam se vydají, každá z jiné strany. A to jenom proto, aby se viděly, byly si blízko, zkontrolovaly nové vrásky a případně rostoucí (těhotenská) bříška, spočítaly počet dětí a udělaly si pořádek o tom, co která dělá a koho má kolem sebe. Především se však scházejí proto, aby se utvrdily v tom, co je to pravé přátelství. Pravé přátelství, tak vzácné a nevídané, že bez čarodějnických schopností by to podle mě nešlo. Jsou to prostě čarodějnice a co půl roku mají svůj slet. Vím to jistě. Jednu z nich mám doma.
Tady je její černý kocour.
Ondra Musil
Doufám, že o víkendu nebudete nic dělat
Chápejte, jde mi o vaše dobro... Máte pochybnosti? Máte už dost všech těch dobráků, co to s vámi myslí určitě dobře a jejich snahy zaručeně vedou jen ty nejčistší úmysly?
Ondra Musil
Tak tu máme volby. Co s tím? Nebudu nic měnit!
Měl bych na plnou pusu, černé na bílém říct/napsat nebo zaštěkat, co si myslím? A zajímá to vůbec někoho? Anebo to bude jen pro ty, co jsou plně připraveni k nesmyslným útokům a jenom čekají na to, až se někdo vyjádří jinak?
Ondra Musil
Novoroční orgie
Tak. A je to tady. Světlé zítřky. Zářná budoucnost. Ono BUDE LÍP už je. Zítra je dnes. Budoucnost je v roce 2018, je tady. Sváteční obžerství a jiné orgie patří minulosti a prostor dostávají orgie nové, tedy novoroční.
Ondra Musil
Jak by měl vypadat správný prezident?
Milí občané České republiky, milí voliči, napadla vás také někdy tato otázka? Dobře, možná by se dalo podívat na hrad, tam přeci jeden prezident je. Dá se říct, že prezident má vypadat jako prezident, který je nyní prezidentem.
Ondra Musil
Nejdelší noc v roce. Co s ní podniknete?
Máme tu jeden kratičký, zato praktický návod pro všechny, kteří si chtějí dnešní noc užít, jak se patří.
Ondra Musil
Pravdoláskaři všech zemí světa...
A když je dneska toho osmnáctého, tak tu mám jeden krátký vzkaz, vzkaz pro všechny tzv. pravdoláskaře.
Ondra Musil
To je zase jízda, už s těmi čerty nestrašte
Svátek má Mikuláš. Je po mikuláši a čerti by měli být zase pěkně zpátky v pekle. A s nimi i všichni hříšníci! Jaképak copak!
Ondra Musil
Něco od Martina, vlastně od Ondry
Letos Martin bílého koně neosedlal, alespoň u nás ne. Bílá zima je jistě krásná, ale klidně může ještě chvilku počkat. I barvy podzimu totiž mají své kouzlo, i na Martina.
Ondra Musil
Jaká je naše volba? Volíme...
Volební napětí stoupá do závratných výšin. Už to máme za pár. Člověk se pod vlivem, pod vlivem médií jen těžce brání nelibým pocitům z nedostatku slušnosti, tolerance a otevřenosti k názorům druhého.
Ondra Musil
Karma, karma a zase ta karma
A ego k tomu... Nějak se mi to psaní vymyká z rukou. Nějak mě opustily ideály. Nějak jsem se vzdálil od svého redakčního plánu (kdybych nějaký měl).
Ondra Musil
A kde jsou sakra ty kytky?
Nemusí to být přece zrovna karafiáty, vždyť je tolik jiných kytek. Minulost je minulost, ta je pryč, přítomnost je důležitá. A dnes je 8. března.
Ondra Musil
Jeden velký kýč
aneb Když jsou dojmy nad pojmy. Když se podívám kolem sebe očima kritika, klidně se vše dá označit jako Jeden velký kýč. Bohužel - anebo bohudík?
Ondra Musil
R.I.P., pane Janota
Tak trošku s křížkem po funuse, ale mně se prostě nedaří být pořád in a online. Teprve tento týden jsem narazil na článek pana Janoty o tom, jak to celé bylo a až poté jsem se dozvěděl o tom, jak to celé skončilo. Definitivně.
Ondra Musil
Nikdy! Nikdy jsem neselhal
"To myslíš vážně, kocoure? Opravdu?" Opravdu si můžu dovolit toto tvrdit a ještě použít jako nadpis? Ano, můžu. A chci to oslavit!
Ondra Musil
Promeškal jsem Valentýna
Ach jo... Ale přiznávám, doma růži ve váze od včerejška máme. A taky máme o jednu kostičku míň. Zatímco panička dostala růžičku, kostičku dostala naše Adélka, včera totiž měla narozeniny.
Ondra Musil
Já jsem já
Každý z nás je nějaký, každý je jedinečný. Možná jsem byl loni až příliš sladký, tedy neobjektivní, zjednodušující či dokonce laciný...
Ondra Musil
Letos jsem zlobila
"Letos jsem zlobila," prohlásila suše má partnerka, hned když jsem včera vstoupil do dveří, a já čekal další informaci o tom, co zase provedla.
Ondra Musil
Okno do duše?
Fotoblog z jedné naší procházky, procházky za humny. Kocour je jako páníček, oběma se líbí okna, úplně nejvíc "okno do duše"...
Ondra Musil
O duši, co se lapit nedá... (Anděl Páně 2 - to nejlepší)
"O duši, co se lapit nedá. O tom nám povídej," zpívá Charlotte Ella Gottová v doprovodu svého otce v titulní písni pohádky Anděl Páně 2. Pohádka, která se prostě a jednoduše povedla. Sesbírali jsme to nejlepší, tady to je.
Ondra Musil
Něco málo z takové té sobotní pohody
U nás se žere a loví, někdy nežere a loví jen jako. Ale hlavně si hrajeme (a trochu i fotíme). Prostě pohoda. Takto to vypadá...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 496x